V životě nás jen málo věcí ovlivní více než to, do jaké rodiny se narodíme. Nukleární, základní rodina (máma, táta a děti), je tím nejmenším lidským společenstvím, avšak s největším vlivem na budoucnost každého z nás. A to, i když své rodiče, například jako sirotci, nikdy nepoznáme. Skrze vícegenerační a další příbuzenské vztahy zanechává konkrétní rodina stopu v celé společnosti. Vlastně by se dalo říci, že jaké jsou rodiny, taková je společnost.

Odpovědnost, kterou se také naučíme v rámci rodinných vztahů, je zdrojem širší odpovědnosti na úrovni obecní, regionální, národní i nadnárodní. O rodině byly napsány stohy listů papíru a není cílem zde opakovat věci zcela zjevné. Ale rodiny stále drží společnost, přenášejí hodnoty, tradice, víru a život dalším generacím. Rodiny stále přežívají všemožné společenské experimenty, kulturní revoluce, pročež jsou trnem v oku revolucionářům a ideologům už od dob Velké francouzské revoluce. Rodiny jsou stále zdrojem ekonomického bohatství, tvořivosti a solidarity. Rodiny se stále považují za základ společnosti a nepovedlo se je nikdy zrušit ani vymýtit. To vše jsou důkazy, že rodina vychází z potřeby samotné lidské přirozenosti. 

Jako taková je rodina pro spoustu lidí něco natolik samozřejmého, že nemají potřebu o ní mluvit a nechápou, proč by to vůbec měla být nějaká vážná společenská či politická otázka. Ani pro většinu politiků to stále ještě není žádné velké téma. Jiné problémy jsou pro ně mnohem zajímavější, takže rodinná politika je i dnes spíše popelkou. A to i přesto, že v kulturním a akademickém světě již několik desetiletí můžeme sledovat probíhající snahy o redefinici rodiny, její celkové znevážení a rozmělnění. 

Před každými volbami, hlavně do Poslanecké sněmovny, se politické strany běžně chlubí, co všechno dobrého pro rodiny už udělaly a co nového ještě chystají. Většina slibů ale zůstává na papíře anebo, to ještě hůř, je naplňována takovým způsobem, že se daný stav mění v ještě větší chaos. Při přijímání některých typů nových zákonů v ČR musí autoři dostát zákonné povinnosti řešit dopady např. na životní prostředí (EIA) či na regulace (RIA). Podobný proces, který by se zabýval tím, jak dané zákony dopadnou na rodiny a rodinný život, však neexistuje. Je samozřejmě diskutabilní, jak by taková povinnost vůbec obstála, ale minimálně by to mělo jeden jasný přínos. Tvůrci zákonů by o tom, jak jejich záměry dopadnou na rodiny s dětmi, museli aspoň trochu přemýšlet, např. propočítat finanční nároky s ohledem na rodiny, a zdůvodnit potřebnost takového zákona.

více >>>