PŘEDSTAVENÍ
SVATOVÁCLAVSKÝCH STUDIÍ - ÚSTAVU ČESKÉ STÁTNOSTI
Lidské dějiny lze chápat také jako dějiny národů. Prvním parametrem, udávající povahu historických událostí, je ráz krajiny. Od počátku si je člověk vědom hranic území (prostoru), kde žil on sám, jeho rodina a jeho kmen. Druhým parametrem je čas, protože dějinná událost probíhá nejen někde, ale i někdy. Člověk si byl také vždy vědom toho, že má předky (otce, matky, babičky, dědy) a následovníky (děti, vnoučata). Právě uvnitř národa a v rámci jeho vzájemných vztahů s jinými národy se tvoří dějiny. Národy (neboli etnosy) jsou tak skutečnými účinkujícími na jevišti dějin.
Často se neprávem říká, že jsme malou nevýznamnou zemí, o kterou se nikdo nezajímá. Přitom naše vlastní dějiny nás učí, že náš úděl v sobě spojuje prvek národní i geografický. Jsem jedinou zemí světa, jejíž obrysy jsou vidět z vesmíru (míněno česká kotlina) a jak správně odtušil český král a římský císař Karel IV. je naší dějinnou rolí obývat tento výjimečný geoprostor v srdci Evropy. Proto například definoval součásti Zemí koruny české jako nedělitelné části království.
Češi vždy vnímali nadčasovou ideu svého státu, jako nejvyšší projev vitality národa a osobnost knížete Václava svatého ("dědice českého") byla po staletí chápána jako symbol a záštita této národní svébytnosti a české státnosti. Václavova osobnost po staletí přirozeně spojovala všechny pozitivní síly české společnosti bez rozdílu postavení, majetku i vyznání.
Cílem nově budované instituce s názvem Svatováclavská studia - Ústav české státnosti by měla být dokumentace, studium a popularizace pramenů, vztahujících se k osobě svatého Václava, ke svatováclavské duchovní a kulturní tradici a k tisícileté tradici české státnosti. Svatováclavská studia by také měla pečovat o uchování a kontinuitu tradic spojených s historií českého národa, jeho slovanských a indoevropských kořenů, stejně tak jako českého státu od jeho vzniku v desátém století do současnosti a predikovat jeho pozitivní rozvoj do budoucnosti.
Vlastní činnost ústavu by se tak rozpadala do tří (paralelních) oblastí:
dokumentační a archivní činnost uchovávající svatováclavský odkaz
pořádání (stálých i příležitostných) výstav a konferencí (sympózií a kolokvií) týkající se významu a poselství sv. Václava, sv. Ludmily a české státnosti
výzkumná a odborná činnosti tzv. think-tankového typu, zabývající se synergickým výzkumem české státnosti, díky níž je instituce uvozena jako ústav české státnosti