doc. JUDr. PhDr. Ilona Bažantová, CSc.,
ekonomka, zástupkyně vedoucího katedry
národního hospodářství PF UK Praha

Ilona Bažantová: FORMOVÁNÍ NOVODOBÉ ČESKÉ STÁTNOSTI
A NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ KONCEPTY

Politik, který se chce pozitivně zapsat do dějin své vlasti, nebo dokonce si vysloužit titul "otce vlasti" či "vůdce národa", musí mít nejen politický a hospodářský program na své volební období, ale i národohospodářskou vizi. Dlouhodobou a pozitivní, takovou, které postupně nejen většina národa uvěří, ale přejde i do obecného povědomí a každodenní činnosti.

Podívejme se tedy do české historie na některé národohospodářské vize.

Česká politická reprezentace, později nazývaná Staročeši, se formovala od 40. let 19. století, a v čele stojí František Palacký(1798-1876), který už v této době vystupoval nejen jako vědec, historik a kulturní činitel, ale i jako politik mající zájem na českém národním hospodářském rozvoji. Palacký již roku 1837 v Předmluvě ke vlasteneckému čtenářstvu Časopisu Českého Museum formuloval, že je povinností Čechů, aby svou rovnocennost s jinými národy prokázali také v oblasti umění, vědy a průmyslu.

Palacký se stal ideovým otcem českého národně orientovaného ekonomického myšlení, kdyžv polovině 19. století vyhlašoval: "Zázračnou mocí páry a elektřiny dána poměrům světovým nová míra, staré hráze mezi zeměmi a národy mizejí vždy více ... Tím vzbudila se řevnivost mezi národy v míře před tím nikdy neznámé a roste již i bude vzrůstati čím dále tím více; kdo nepoběží napotom o závod se sousedy svými, zakrsá i zahyne konečně a neuchranně."... "Musíme i my účastniti se v obchodu světovém a kořistiti pro sebe z pokroku všeobecného;... musíme nastoupiti cesty nové a zotaviti se průmyslem ... Nemáme-li zakrsati a octnouti se na mizině, musíme ztrojnásobiti přičinlivost svou...." [1]

Palacký vytýčil vizi prosazování expanzivní hospodářské politiky založené na průmyslovém rozvoji českých zemí, vizi, která se opravdu uskutečnila v podobě "českého hospodářského zázraku" na přelomu 19. a 20. století.

Po roce 1861 se stal úhelným kamenem české politiky tzv. historický český státoprávní program. V oblasti hospodářské politiky to bylo Palackého heslo "Svůj k svému", které se chápalo jako mentální pobídka k podnikatelské svépomoci a národní solidaritě a jako dočasné, výchovné ochranářství českých spotřebitelů a podnikatelů, vedoucí k hospodářskému uplatnění a prosazení českého živlu proti ekonomicky silnějšímu domácímu německému živlu. Chování se v duchu "poztivního českého národohospodářského vlastenectví" bylo průkazem národní cti a současně morální povinností.Vzhledem k tomu, že v jednom státním útvaru (v Rakousku, resp. Rakousku-Uhersku) žilo více národů na různém stupni ekonomického vývoje, nebyl pro český národ jiný vhodný způsob hospodářské politiky. Čeští politici nevolali ani po podpoře státu, protože možnou státní podporu by nejvíce využili nejsilnější domácí, tedy němečtí podnikatelé.

Palackého vize pak dále rozvíjeli další čeští národohospodáři, např. František Ladislav Rieger, František Ladislav Chleborad, Cyril Kampelík, Josef Gruber, Cyril Horáček a další. Nejvýraznější postavou byl univerzitní profesor národního hospodářství na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity a staročeský politik Albín Bráf (1851-1912), který ochranářskou národní koncepci zdůvodnil teoreticky, a dále propracoval zásadu soběstačnosti našeho hospodářství.[2] Mnozí z jeho žáků stáli u politických a ekonomických základů nové Československé republiky.

Již několik měsíců před 28. říjnem 1918 byly připravovány návrhy jak pro bezprostřední kroky pro převzetí politické a hospodářské moci v nové republice, tak pro dlouhodobější národohospodářské cíle. Programové dokumenty dostaly název "zákon", ačkoli se o zákony nejednalo a ani nebyly předloženy jako celek do legislativního procesu. Návrh tzv. "Politického zákona", v podstatě návrhu první přechodné ústavy, byl ideovým dílem Aloise Rašína (1867-19923), Přemysla Šámala (1867-1941) a Ferdinanda Pantůčka (1863-1925). Rašín jej využil při sepsání tzv. recepční normy (zák. č. 11/1918 Sb. z. a n.) v předvečer 28. října 1918. Návrh tzv. "Hospodářského zákona" byl ideovým dílem Jaroslava Preisse (1870-1946), Viléma Pospíšila (1873-1942) a Aloise Rašína. Zákonné předpisy o měnověpolitických opatřeních, státní regulaci hospodářské činnosti nového státu včetně nostrifikace, pozemkové reformě, sociálních opatřeních atd. v následujících letech byly více či méně praktickým využitím myšlenek obsažených v návrhu Hospodářského zákona.

Není zde prostor pro podrobnou charakteristiku Hospodářského zákona,[3] ale zmíníme alespoň dvě základní vize Aloise Rašína, prvního československého ministra financí a tvůrce československé měny. Od vzniku Československé republiky měl A. Rašín starost, aby inflace způsobená válečnou ekonomikou a znehodnocením měny co nejméně poškozovala národní hospodářství. Rašín navrhoval, aby dohodové mocnosti obsadily Rakousko-Uherskou centrální banku a dosadily mezinárodní správu, která by zamezila tisk inflačních peněz. Podle Rašína "k tomuto mezinárodnímu zakročení nedošlo buď proto, že národové se spořádanou měnou nedovedli si ani představiti hrůzy, které může tisk papírových peněz způsobiti, nebo proto, že jim vsažení do práv poražených států bylo proti mysli."[4] Svůj boj s poválečnou vysokou inflacívedl mimo jiné s odůvodněním, že pevná národní měna je znak síly a vitality národa. Svou druhou národohospodářskou vizi vysvětlil ve svém projevu na ustavujícím sjezdu národní demokracie 25. března 1919. Název jeho projevu zněl: "Pracovat a šetřit".

[1] Palacký, F. Radhost. Sbírka spisův drobných z oboru řeči a literatury české, krásovědy, historie a politiky. Díl I., Praha: B. Tempský 1871, s. 236-237.
[2] Bráf, A. Národohospodářské potřeby české. Praha: Svépomoc 1908.
[3] Blíže viz Bažantová, I. Návrh tzv. Hospodářského zákona z roku 1918 a jeho aplikace. In Kol. Republika v pohybu. Praha: Academia 2022, s. 15-58.
[4] Rašín, A., Finanční a hospodářská politika československá do konce roku 1921. Praha 1922, s. 26.